Základy MBTI

MBTI (neboli Myers–Briggs Type Indicator) je všeobecně profláklá typologie osobnosti založená na jungiánských osobnostních typech, ke kterým přidává ještě jednu preferenci a celé to tak trochu poupravuje. Výsledek je, že máte čtyři osobnostní preference a jejich kombinacemi vzniká 16 různých osobnostních typů. A internet se z toho může zbláznit.

Sice jako každá osobnostní typologie MBTI zjednodušuje lidskou povahu a všechny ty unikátní a složité jedince strká do úhledných škatulek, ale na rozdíl od jiných typologií je MBTI šíleně návyková.

Proč?

Těžko říct. Jednak ty čtyři osobnostní preference jsou uznávány jako kompatibilní s jinými ustanovenými osobnostními typologiemi (jako třeba Velkou pětkou), ale na rozdíl od nich mají za sebou nějaký příběh a teoretický základ (zatímco Velká pětka má za sebou faktorovou analýzu, což tedy moc zábavné není). Především má ale MBTI kolem sebe obrovskou a aktivní komunitu. Internet je zaplněný tabulkami, diagramy a diskuzemi které aplikují MBTI na všechno možné od postav televizních seriálů až po různé druhy obuvi. A když se v takovém prostředí pohybujete dostatečně dlouho, začnou se vám do hlavy vkrádat myšlenky, že vaše křupínky na snídani jsou vlastně ukázkový ENTP typ a vaše pasta na zuby zase učebnicová ISFJ. No začne vám to lézt na mozek. Přesně toto ale z MBTI činí neodolatelně zábavnou záležitost.

Dřív než se ale vrhnu do zběsilého víru typování, měla bych načrtnout alespoň základy MBTI. Nebudu se pouštět moc do podrobností, to už za mě udělali velmi dobře jiní, například Vojtěch Franče v češtině nebo personalitypage.com a alittlebitofpersonality.com v angličtině.

Jak už jsem řekla, MBTI vychází z Jungovy teorie obecných a funkčních typů osobnosti.

Pod obecnými typy se skrývají známá označení extravert a introvert. Tyto typy popisují obecnou orientaci vědomí – vědomí se může orientovat buď na vnější svět (na objekt) v případě extraverze nebo na vnitřní svět (na subjekt) v případě introverze. Přijde mi, že význam extraverze/introverze se od prvního popisu podaného Jungem trochu změnil; zatímco Jung kladl důraz na orientaci vůči objektu a objektivnímu (fakticky danému) versus subjektu a subjektivnímu (nejednoznačnému, osobnímu) dnes se spíše vyzdvihuje orientace vůči ostatním lidem a tendence k sociálnímu životu versus orientace vůči sobě a tendence k samotě. Co zůstává neměnné je zaměření vůči vnějšímu versus vnitřnímu světu.

Takže bych řekla, že je bezpečné se při určování preference k extraverzi nebo introverzi opřít právě o toto zaměření. Orientujete se spíš na vnější svět nebo na vnitřní? Když máte kupříkladu nějaký problém nebo dilema, jaká je vaše preferovaná taktika při jeho řešení? V klidu a o samotě se nad problémem zahloubáte (introverze) nebo se začnete dívat kolem sebe, co nebo kdo by vám mohl pomoci – například kamarád nebo rady na internetu (extraverze)? Jasně, všichni většinou zkusíme obě dvě věci, ale co uděláte jako první? Tendence k extraverzi nebo introverzi se také dobře pozná podle toho, co vás nabíjí. Každý má holt někdy chuť vyrazit ven do lidské společnosti (extraverze) a každý má někdy chuť sednou si doma do křesla a číst si o samotě knihu (introverze). Co je ale to, co cítíte, že vám vlévá energii do žil? K čemu máte tendenci utíkat? Takže ještě jednou – vnitřní nebo vnější svět. Co máte raději?

Obecné typy tedy označují orientaci vědomí – jakým směrem se naše vědomí dívá (ven nebo dovnitř?). Funkční typy potom popisují, jak člověk nakládá s tím, co v tom světě na který se orientuje, vidí. Na jedné straně nás může zajímat, jakým způsobem člověk vnímá a přijímá informace, a na druhé straně se můžeme ptát, na základě čeho tyto informace potom posuzuje. Tu první preferenci popisují iracionální funkční typy, tu druhou racionální funkční typy (racionální, protože nám jde o posuzování, ne proto, že by šlo o něco bůhvíjak rozumného).
Tak. Krapet se to komplikuje, ale vše nakonec bude úplně jasné.

Iracionální funkční typy označují preferenci k přijímání informací buď pomocí smyslů nebo pomocí intuice. Smysly přijímáme informace tak, jak je můžeme vidět, slyšet, ochmatat a podobně. Zaměřujeme se na to, co je. Intuicí oproti tomu přijímáme informace ve formě takového čtení mezi řádky – nezaměřujeme se na to, co je, ale na to, co by mohlo být. Docela dobře se tyto preference poznají podle toho, jestli se člověk zaměřuje na podrobnosti a přesné informace (kolik to stálo, kolik to mělo metrů, co se do slova a do písmene stalo) nebo jestli se zaměřuje na celek a teoretický význam věci v kontextu (proč sis to koupil, jaký to mělo smysl, k čemu se to vztahuje). Prvního – smyslového – člověka zajímají přesné, detailní informace; druhého intuitivního člověka zajímá celkový význam a "atmosféra" situace, tedy to, co je za smyslovým vjemem.

Rozdíly mezi smyslovým a intuitivním vnímáním mohou být zdrojem příšerných konfliktů. Typický příklad takových nedorozumění je v rodinách studentů velmi oblíbené ‚Co jdeš studovat na vysokou? Jo tohle, ale tím se neuživíš, takže ti to k ničemu nebude‘. Ten, kdo pronáší věty tohoto typu bude nejspíš smyslový typ a ten, kdo mu odpovídá (něčím jako ‚teoretickou fyziku‘, ‚historii‘ nebo ‚teorii a dějiny umění‘) bude dost možná intuitivní typ. Intuitivnímu typu totiž na rozdíl od smyslového vůbec nejde o praktické uplatnění, jde mu o koncepty, teorie a vzorce a těch se mu na těchto oboru dostane víc než dost.

Racionální funkční typy popisují způsob, jakým získanou informaci hodnotíme. Způsoby jsou zase dva, ležící na opačných koncích spektra: myšlení a cítění. Buď řešíme, jestli je to, co jsme se dozvěděli správné nebo chybné, v tom případě tíhneme k myšlení. Nebo řešíme, jestli to, co jsme se dozvěděli je dobré nebo špatné, potom tíhneme k cítění.

V západních kulturách je tendence spojovat myšlení s mužským světem a cítění s ženským světem. Často to tak je, ale ne vždycky. Nicméně tím, že to tady máme takto hezky ustanovené, tak se myšlení a cítění dá dobře poznat právě v kontextu pohlaví. Působí-li totiž někdo jako netypický chlap nebo ženská, tak je velká šance, že bude tíhnout k preferenci, která je opačná vůči současnému kulturnímu vnímání. Když si tedy u chlapa řeknete, že je nebývale citlivý a u ženské, že je mimořádně rázná bude to nejspíš chlap s převahou cítění a ženská s převahou myšlení. Nicméně není to pravidlo. Obecně se dá ale říct, že typy s převahou cítění působí mírněji, jako kdyby měkčeji a zároveň idealističtěji. Jde jim holt o dobro. Oproti tomu myslící typy působí příměji, přímočařeji a logičtěji, protože jim jde o pravdu.

Takže to bychom měli Jungovy typy: extraverze/introverze, smysly/intuice, myšlení/cítění.

MBTI typologie k tomu přidává čtvrtou preferenci, která vychází z popisu funkčních typů a to obecnou preferenci k vnímání nebo posuzování. U této preference se ptáme na to, jestli máme tendenci spíš informaci prostě nějak vnímat (každý svým preferovaným způsobem – smysly nebo intuicí) nebo je rovnou posuzovat (opět preferovaným způsobem). Tato preference se především projevuje v tom, jak na základě všech posbíraných a zhodnocených informací jednáme. Máme-li tendenci k vnímání, tak řešíme věci flexibilně, tak jak přijdou. Nemáme touhu věci (věty, úkoly a podobně) dokončovat a obecně necítíme potřebu si svět kolem sebe organizovat a rozřazovat (třeba v podobě typologie ;), uklizeného stolu nebo dělání seznamů). Naopak člověk, který tíhne k posuzování tyto dokončovací a organizační tendence má. Vůči úkolům se nestaví příliš flexibilně, ale spíš s plánem v hlavě.

Ve svých úplných extrémech jsou lidi s převahou vnímání takoví nepořádní hipíci, kteří naprosto přirozeně nemají potřebu ostatní kritizovat a lidi s převahou posuzování vystresovaní puntičkáři, co mají na sebe i na ostatní naprosto závratné nároky a podle nich sebe i jiné soudí.

U všech čtyř preferencí je naprosto zásadní si uvědomit, že všichni používáme všechno. Většina lidí má ale prostě preferenci pro jeden ze způsobů v dané kategorii. Ten druhý sice používá, ale považuje ho za podřadný.

Máme tedy čtyři preference:

Preference	Co označuje
Extraverze x Introverze	Kam se orientuje vědomí + odkud čerpáme informace a energii
Smysly x Intuice	Jak přijímáme informace
Myšlení x Cítění	Jak hodnotíme informace
Vnímání x Posuzování	Jak na základě informací jednáme

 

Tyto čtyři preference budou tvořit MBTI typ. Jednotlivá písmenka v typu se určují podle anglických názvů preferencí. Čili:

Preference	Česky	Anglicky	Písmeno
Extraverze x Introverze	Extraverze	Extraversion	E
	Introverze	Introversion	I
Smysly x Intuice	Smysly	Senses	S
	Intuice	INtuition	N
Myšlení x Cítění	Myšlení	Thinking	T
	Cítění	Feeling	F
Vnímání x Posuzování	Vnímání	Perceiving	P
	Posuzování	Judging	J

 

Kombinací těchto písmen tedy vznikne 16 osobnostních typů.
Tak, slibovala jsem, jak se nebudu pouštět do podrobností a přitom jsem to vzala celkem z gruntu. Ale tak, aspoň v tom máme pořádně jasno. Příště už se pustím do popisu jednotlivých typů.

Posedlost ďáblem: odpověď psychologie a psychiatrie

První opravdický příspěvek si krapet ulehčím, protože sem dám něco, co už mám předpřipravené. Je to moje prezentace o démonické posedlosti z pohledu psychologie. Pokud jste někdo v roce 2014 zavítal na Festival fantazie v Chotěboři, tak jste tuhle prezentaci už měli možnost shlédnout v rámci mé přednášky (já se nacpu všude). Bylo úplně super kolik lidí mělo po přednášce fakt zajímavé dotazy a nápady, proto je děsná škoda, že tady není moc možností, jak takové věci probrat. Takže, pokud vás k tomu tématu nebo prezentaci cokoliv napadá, všechno pište sem!

První z nekonečna

Přijde mi, že většina blogů začíná tak, že člověk prokrastinuje a jde v té prokrastinaci hlouběji a hlouběji až se dostane na konec internetu. Prostě něco, co zoufale potřebuje probrat, prozkoumat a rozprokrastinovat tady chybí! Tak se člověk s povzdechem a kapkou samožerství rozhodne tu internetovou bublinu zaplnit.

A stejně tak to bylo i s tímto blogem. Tak dlouho jsem hledala někoho, kdo by psal o psychologických fenoménech stejně nadšeně a zábavně jako někdo jiný píše o vycházce se psem nebo o novém balzámu na rty s příchutí melounu, nebo naopak někoho, kdo by v plné vážnosti podrobil psychologické analýze ty nejpotrhlejší konspirační teorie a paranormální jevy, a nebo někoho, kdo by rozebíral MBTI, ASMR a jiné úchvatné zkratky v českém prostředí...

...až jsem se rozhodla, že ten někdo budu já. A jestli jste trpěli nedostatkem těchto témat stejně jako já, tak jste nyní na správné adrese!