Psychologie a ASMR I

Lži, šidítka a meteority

Echh…trochu jsem se na pár měsíců zasekla, ale jako že se nic nestalo a jedem dál.

V minulém příspěvku jsem představila ASMR - prožitek příjemného mravenčení, který někteří lidé zažívají v reakci na různé, především sluchové, podněty.

Fenomén ASMR na sebe nabalil spoustu různých reakcí, vysvětlení a spojitostí z oblasti psychologie. Spousta těchto příspěvků zážitek ASMR skutečně nějakým způsobem objasňuje, drtivá většina z nich však odhaluje mnohem víc o psychologii samotné než o prožitku ASMR. A právě tomu se budu věnovat v následujících třech článcích (měl to být jeden, nějak se to roztáhlo).  

Když jsem se probírala různými články, debatami a videi, které se pokouší  ASMR vysvětlit, měla jsem dojem, že se tam okolo ASMR vznáší taková prapodivná atmosféra skepse smíšené s mudrlantstvím.

Existuje velký rozpol mezi pohledem na ASMR zevnitř (z pohledu ASMR komunity) a zvenčí (z pohledu těch, co ASMR nezažívají, ale chtějí mu porozumět). V prvním případě je ASMR vnímáno jako jeden z možných smyslových podnětů, které jsou prostě…příjemné. Něco jako západ slunce, čokoláda a zvuk praskajícího ohně. V očích té druhé skupiny je ale ASMR velmi záhadný, potenciálně vymyšlený a nebezpečný fenomén.

První článek na wikipedii o ASMR byl na základě hlasování smazán s tím, že ASMR je (navzdory tvrzení celé ASMR komunity a milionových zhlédnutích na Youtube) nepodložený fenomén. Nyní stránka už existuje a dokonce se už psychologové odhodlali vyslovit, že by to mohlo být skutečné!

Hned v návaznosti na to se však vynořili různí rozumbradové s tím, že jako jo, existuje to, ale musíme si na to dávat pozor. ASMR videa nelze doporučit jako nápomocná při nespavosti a úzkostech, protože…wait for it…je jejich efekt nepodložený. Jak zblbej musí člověk být, aby si před tím, než si pustí šeptající video, ověřil, jestli je „evidence-based“. Jednak tady důkaz o pozitivním efektu ASMR je – milióny zhlédnutí a pozitivní zpětné vazby od lidu internetu. Nicméně v některé psychologii nejde o lidi, jde o to, aby to bylo ověřené ve vědeckém experimentu s krásnými vypracovanými dotazníky (s otázkami vymyšlenými někým, kdo ASMR neprožívá), v čistých laboratořích a zhodnoceno v nejnovějším statistickém programu. Evidence-based koncept je užitečný pro léčebné procedury, za které se platí a které mohou mít závažné vedlejší účinky - a i zde jsou metody ke zjišťování onoho důkazu velmi kontroverzní. U ASMR nemá tento koncept opodstatnění. Největší katastrofa, co vás může u ASMR potkat je, že se vám nebude líbit a video vypnete.

Ještě větší paranoiu prokázali někteří čeští „znalci“, kteří si neustále sem a tam přehazují prorocké varování:  „Kolik takových virtuálních šidítek našich skutečných potřeb se ještě naučíme vytvářet?” (Vojtěch Franče nebo Pavla Dobešová a René Szotkowski). ASMR není virtuální (tedy něco pseudo skutečného). Tak jak je ASMR prožíváno skrz videa, tak stejně je zažíváno v reálném životě. Internet pouze zvyšuje dostupnost a četnost tohoto podnětu. Stejně jako videa zvuku deště, praskajícího ohně, hudebního nástroje, krásného zpěvu, krásného hlasu…oh wait, to poslední vlastně nejde, to už by bylo ASMR a tedy šidítko.

O co tady jde? Je tady nemalá skupina lidí, co tvrdí, že něco zažívá. Nicméně druhá skupina lidí to nezažívá a moc neví jak si s tím poradit. Když spousta lidí tvrdí, že běžně zažívají něco, co já nezažívám, tak to prostě vzbudí podezíravost. "To jim mám prostě jen tak věřit? Když budu věřit něčemu, co sama nezažívám a tím pádem pro to nemám žádný důkaz, tak budu jen nekritický nekňuba." Aspoň takhle si představuji, že to běží v hlavě těch, co se vůči ASMR staví tak podezíravě. Většina z nich ale už teď připustila, že ASMR prostě existuje, protože desítky milionů shlédnutí na YouTube už se asi nedá vysvětlit hromadnou halucinací. 

Hezký článek na tady to téma napsal Tom Safford. Zmiňuje zajímavý případ meteoritů. Až do přelomu 18. a 19. století byly meteority považovány za výmysl. Byly totiž řídké a zprávy o jejich výskytu pocházeli pouze od takových outdoorových lidí, farmářů a vesničanů, a těm se moc nevěřilo. Až v roce 1794 spadl meteorit na Sienu. A Siena je město s univerzitou a svědectví vysokoškolských profesorů už se tak lehce zamítnout nedalo. Tom Safford doufá, že fenomény jako ASMR nebo synestezie mohou mít šťastnější osud. Nemusí se čekat na to, až ASMR zažije nějaký vědec, stačí svědectví sdílená na internetu milióny lidí, kterým ASMR pomáhá spát, relaxovat nebo učit se.

Tak, to bychom měli. Lid internetu rozhodl, že ASMR existuje a není nebezpečné.