Psychologie a ASMR III

Happy little accidents

ASMR má pro mě ale jiný psychologický aspekt. Nejde mi tedy o ten prapůvodní psychologický význam a důvod, proč ASMR zažíváme, ale naopak spíš o psychologické významy, které se na ASMR prožitky nabalují. Zmíním se tady o třech hlavních psycho-významech.

Jedním z nich je prostý psychologický účinek ASMR. Spousta lidí poslouchá ASMR videa proto, že jim zmírňují úzkost, pomáhají spát, relaxovat nebo naopak jim pomáhají se soustředit nebo v nich vyvolávají pocity euforie. Tady ale neříkám nic objevného – už bylo řečeno, že ASMR je prostě a jednoduše příjemný zážitek, takže jeho pozitivní psychologický dopad je tak trochu samozřejmý.

Co mě ale zajímá víc, jsou konkrétní psychologické přístupy, které se s ASMR pojí. Vezměte si kupříkladu Boba Rosse.

Bob Ross je neoficiálním otcem ASMR. Pokud byste v 80. letech bydleli v USA, tak byste teď pravděpodobně vyskočili z židle a vydali ze sebe nadšený výkřik. Protože ale nepředpokládám, že byste v 80. letech bydleli v USA, tak vám musím vysvětlit, kdo Bob Ross byl. Byl to malíř, který uváděl pořad „The Joy of Painting“, ve kterém učil diváky malovat nějakou svojí speciální technikou neobyčejně kýčovité obrazy. Ten pořad byl nesmírně úspěšný, nicméně podle reakcí jeho diváků se moc nových malířů kýčovitých obrazů nezrodilo – místo aby si diváci přinesli před obrazovku plátno a barvy, tak si spíš sedali do křesel a hypnotizovaně poslouchali Bobův klidný, měkký hlas. Bob Ross měl totiž ASMR. To ale není všechno. On měl totiž i ASMR postoj. Nebo spíš by se dalo říct, že jeho malířská technika byla ASMR. Výsledný obraz byl dost šílený, ale cesta, kterou se k němu dobral je z psychologického a psychoterapeutického hlediska nesmírně poučná.

Při kreslení obrazů, které byly hyperrealistické, detailní a celkově vypadaly, že musely dát hodně práce, totiž Bob Ross zdůrazňoval prvky náhody, nahodilosti, překvapení, nedokonalosti, uvolnění a vlastního svobodného rozhodování. Tím v divákovi vyvolával prožitek, že i když bude dělat chyby a bude bezstarostný, tak může vytvořit něco úžasně složitého. Jeden z citátů Boba Rosse, který vešel do historie je „We don’t make mistakes, just happy little accidents“. Neděláme chyby, ale malé šťastné náhody. Když se nám něco nepodaří tak, jak jsme chtěli, nic se neděje, nakonec z toho může vzniknout ještě něco lepšího, než kdybychom se úzkostně snažili.

Celý proces jeho tvorby byl ztělesněním přístupu, kdy začínáme u sebe a u svého vlastního svobodného rozhodování („Je to váš svět, vy rozhodujete, jakou bude mít ten strom barvu.“, „ Teď musíte udělat velké rozhodnutí – určit, kde ta hora bude žít.“, „ Jestli nejste spokojeni s tím, jak jste něco namalovali, můžete to změnit.“), ale ztrátou kontroly se spíš necháme obohatit než zahltit („Nechte ten mrak, ať se tam někde objeví.“, „Jen si tak hrajte s barvami dokud nezískáte to, co chcete.“, „Neděláme chyby, ale malé šťastné náhody.“) a stejně tak nás obohacují temné stránky lidské duše („Potřebujete tady ty temné části, aby mohlo vystoupit světlo“, „Nezabíjejte ty temné oblasti, jsou to vaši kamarádi“, „Beat the devil out of it – Vytlučte z něho duši“ – Bob Ross zbožňoval agresivní vyklepávání barvy ze štětce).

Ono nejlepší bude, když se na nějaké video pořadu The Joy of Painting podíváte a sami na vlastní kůži zažijete génia Boba Rosse. Takhle teoreticky popsané a zanalyzované to nějak moc neodpovídá tomu úžasnému zážitku, kdy fakt máte dojem, že z ničeho vzejde hrozně moc.

Je tu ale ještě jeden psychologický aspekt ASMR. Podobně jako Bob Ross (a jemu podobní) reflektuje to pozitivní, co má ASMR a psychoterapie společného, tak tu existuje i pojítko toho temného na psychoterapii a ASMR. Upozorňuji, že to, co vnímám jako negativní u těchto dvou zážitků, nemusí být negativní pro každého. Už jenom to, kolik lidí se takovému typu ASMR a psychoterapie oddává, naznačuje, že jim to pomáhá. Jde mi o aspekt sugesce.

Poprvé jsem si tuto spojitost uvědomila, když jsem byla na workshopu Eriksonovské psychoterapie a vedoucí toho kurzu nám názorně ukazoval, jak na to, když chceme něco klientovi vsugerovat (třeba ať koupí své manželce růži). Je třeba ztlumit hlas a mluvit pomalu, klidně a měkce. Prostě a jednoduše, pokusit se o ASMR. A světe div se, ono to funguje. 

Už několikrát před tím, jsem si říkala, jaká by to byla katastrofa, kdyby některé z těch nejlepších ASMR tvůrců zaměstnala nějaká evil tajná organizace a oni by lidem vsugerovávali všechny ty zlé postoje a myšlenky. A já bych patřila k těm, kteří by se neubránili! No vymyslela jsem si okolo toho hotovej film, ale o to děsivější bylo, když jsem podobné tendence spatřila ve skutečných ASMR videích. Všechno samozřejmě s bohulibým účelem a veselým názvem „pozitive affirmations“. Hezká slečna ve videu vás hladí přes kameru a říká vám, jak jste krásní, jak jste dobří a jak si vás váží jako kamaráda a člověka. Pozitivní afirmace nemám ráda, fakt ne. Nelíbí se mi, že to, jestli se někdo cítí jako hodnotná lidská bytost, je závislé na nějaké cácoře ve videu, která vás v životě neviděla.

Sugesce a manipulace jsou jak v psychoterapii tak v ASMR samozřejmě vždy používány s těmi nejlepšími úmysly, ale zůstávají sugescí a manipulací. Tedy přejímáním odpovědnosti za rozhodnutí a štěstí druhých. Víme, jak je to s tou dlažbou do pekla.

Mno, ale abych neskončila takhle ošklivě negativně, tak přikládám ještě úžasný remix Boba Rosse  „Happy Little Clouds“:

Zdroje videí:
https://www.youtube.com/watch?v=mT0RNrTDHkI
https://www.youtube.com/watch?v=YLO7tCdBVrA